Několik rad při plánování zimní zahrady

1. Zásadní a později těžko odstranitelnou chybou je volba místa pro umístění zimní zahrady. Východní strana domu sice bude lákavá zvláště ráno a přímo se nabízí její ranní využití jako jídelny, ovšem odpoledne a večer, tedy po hlavní část dne, bude zastíněná a tedy sluncem nevyhřívaná. Stejně nevhodné je umístění zimní zahrady sice na nejpřitažlivější stranu domu, pokud bude chybět návaznost na ostatní frekventované místnosti, tedy obytnou kuchyň či obývací pokoj. Nesprávná integrace zimní zahrady do celkového dispozičního řešení domu může způsobit i řadu extrémních situací, pokud jde o režim vytápění jednotlivých místností.

2. Správně se rozhodujme také při volbě tvaru střechy.

3. Použít polykarbonát nebo sklo /ve střeše/                                                                                             střecha prosklená polykarbonátem čirým, světelná propustnost 65 % s tepelnou izolací k-1,47 W/m2 – při použití polykarbonátu o síle 25 mm

střecha prosklená sklem, světelná propustnost 82 % s tepelnou izolací k-1,1 W/m2 (měřěno v kolmé poloze) – při použití skla k-1,6 W/m2, skladba skla je 6,4–12–6 (vnější sklo je v síle 6 mm, distanční rámeček, vnitřní sklo je bezpečnostní 6,4 mm). Při použití skla je možné použít skla, které odráží sluneční záření a je možné volit různé stupně odrážení záření.

4. Se střechou zimní zahrady je neoddělitelně spjata také stínicí technika. Technické nároky pro zastínění a klimatizaci se zvyšují s každým čtverečním metrem prosklené plochy. Velmi vhodné je proto začlenění zimní zahrady do půdorysu rodinného domu tak, aby střešní konstrukce domu zároveň tvořila i zastřešení zimní zahrady.

5. Nepostradatelné je oddělení zimní zahrady od obytného prostoru domu, většinou prosklenými dveřmi nebo velkými skleněnými plochami. V opačném případě mohou klimatické podmínky v zimní zahradě zasahovat i do interiéru domu: kondenzační vlhkost, teplo, zima, průvan - to všechno jsou faktory, které mohou mít nepříjemný vliv na obytný komfort.

6. V jednoduchosti je krása - toto pravidlo platí i pro konstrukci zimní zahrady. Výklenky, šikmé stěny či zákoutí mohou sice vypadat atraktivně, kvůli zvláštním nárokům na konstrukci a montáž však značně zvyšují pořizovací náklady zimní zahrady.

7. V členitém půdorysu zimní zahrady mohou vznikat i takzvané slepé kouty, v nichž neprobíhá cirkulace vzduchu a kondenzuje vzdušná vlhkost, která pak nadměrně zatěžuje zvláště případnou kovovou konstrukci zimní zahrady. Stejně obtížné jako zajištění správného klimatu, je i zastínění různých výběžků, koutů či nepravidelných konstrukčních prvků. Mějme na paměti, že veškeré nadstandardní a atypické vybavení se zhotovuje většinou na zakázku a je proto finančně náročnější.

8. Nevyplatí se však šetřit na nesprávném místě. V případě zimní zahrady to platí především o klimatizačním zařízení, zvláště v případě jeho nedostatečného výkonu. Vždy je třeba předem počítat s tím, že klimatické podmínky a cirkulaci vzduchu budou komplikovat rostliny i nábytek. Klimatizační zařízení proto pořizujme vždy s možností nastavení vyššího výkonu, než jaký je pro konkrétní zimní zahradu předepsán.

9. Nepodceňujme ani volbu materiálu pro konstrukci zimní zahrady. Pokud nosná konstrukce není tepelně izolována, například přerušením tepelného mostu v hliníkovém profilu, může se na oknech a mezi okenními tabulemi srážet vlhkost.

10. Pokud chceme vytvořit moderní, opticky co nejodlehčenější konstrukci s velkými plochami skla a minimem příček a nosníků, je nejvhodnější celohliníková konstrukce, která dovoluje i při relativně úzkých profilech vytvořit mnohem větší prosklení bez členění, než například u konstrukce z plastu. Další výhoda celohliníkové konstrukce je staticky samonosná střešní konstrukce, která je jen podepřena dvěma stojnami. Lze tak v teplých letních dnech, za předpokladu že plášť zimní zahrady je konstruován pomocí skládacích stěn, tyto zcela otevřít a propojit obytný prostor se zahradou.